KDY: 11. 2. 2025
KDE: Divadlo “12“
Temná scéna. Ticho. Pak první tóny Bacha a v něm podivné ruchy, šelesty a zvuky, které tě vtáhnou do děje. Tanečníci se pohybují v rytmu snu, někdy plynule, jindy trhaně, jako kdyby se snažili prorazit neviditelnou bariéru mezi realitou a vzpomínkami. A ty jsi v tom s nimi.
Takový je balet Okno, jedinečné představení, které tě vtáhlo do svého zvláštního, surreálného světa. Díky dramaturgickému úvodu s Marií Dinkovovou, koordinátorkou klubu Mladého diváka, a Natalií Adamskou, tanečnicí Baletu Národního divadla moravskoslezského a držitelkou ceny Thálie, ses mohl/a podívat pod pokličku tvorby této inscenace. A že bylo na co se dívat!
Blízkost, která mění zážitek
Divadlo „12“ nabízí komorní prostor, kde jsi byl/a tanečníkům doslova na dosah ruky. Nejde jen o vizuální podívanou, ale o intenzivní zážitek, kdy slyšíš každý pohyb, cítíš energii tanečníků a máš pocit, že jsi součástí dění. Jak nám Natalia prozradila, „tančit v tak blízkém kontaktu s diváky je úplně jiný level – vše je syrovější, opravdovější a bez možnosti takzvaně schovat se“. Také museli v obličeji víc hrát, protože na takové scéně výraz obličeje nejde schovat. Sám choreograf chtěl, aby na výrazu pracovali.
Choreografie, která vznikala na míru
Autorem inscenace je norský choreograf a režisér Jo Strømgren, známý svou schopností kombinovat tanec, divadlo a film. Při tvorbě Okna vycházel přímo z tanečníků – každý přinesl něco svého, čímž se představení stalo jedinečným a neopakovatelným. Každý večer je tedy jiný, záleží na obsazení a momentální energii účinkujících i publika.
Zvuková magie: Bach vs. ruchy
Hudba Johanna Sebastiana Bacha by mohla působit klidně a harmonicky, ale nečekej klasický baletní doprovod. V Okně se prolíná s industriálními zvuky a ruchy, což vytváří napětí a neklid. Jak se tanečníci vypořádávají s tímto neobvyklým mixem? Natalia přiznala: „Byla to velká výzva – tančit na hudbu, která není jen krásná, ale občas i zneklidňující. Hudba Bacha je překrásná a je pro mě poctou na ni tančit“. Právě prolínání dotvářelo příběh a atmosféru pro tanec.
A pak jsme tančili my!
Po dechberoucím představení jsme krátce shrnuli své dojmy a pocity, které v nás inscenace zanechala. A pak už to bylo na nás! Sami jsme se zapojili do tvorby krátkých pohybových sekvencí. Začali jsme jednoduchými gesty a postupně je přetvářeli v improvizovaný příběh. Byla to zábava, a zároveň poznání, že pohybem lze vyjádřit mnoho. Vtáhlo nás to ještě víc do světa současného tance.
Děkujeme Ateliéru vzdělávání při NDM, který nám doprovodný program připravil, Marii Dinkovové a Natalii Adamské za dramaturgický úvod, a samozřejmě tanečníkům – dvojici Barnaby James Packham a Rita Pires. Ti pro nás “ušili” pohybovou část.
Kam zamíříme příště? Sledujte nás na Instagramu a buďte u toho!
Foto: Martin Kusyn
