KDY: 31. ledna 2026
KDE: Divadlo Antonína Dvořáka
Nadešel onen den, sobota 31. 1., kdy jsme se my, klub Mladého diváka, rozhodli vydat do prostorů Národního divadla moravskoslezského (NDM). Konkrétně do divadla Antonína Dvořáka, jež sídlí nedaleko známého obchodního centra Nová Karolína a železniční stanice Ostrava-střed.
Sluneční svit by se hledal stěží a panoval mráz s vlhkým vzduchem, který mu sloužil jako katalyzátor. Přestože nám počasí nepřálo, sešli jsme se všichni před zmíněným divadlem ve 12:15 a počkali na naše vážené průvodce, kteří nás vlídně přivítali v komplexu divadla. Po rekapitulaci klasických pravidel pro soukromé objekty jsme se již přesunuli do samotného interiéru. Šli jsme po schodech nahoru – vyšli jsme asi troje schodiště, než jsme byli uvítáni krásou sálu.
Konkrétně to byla galerie, která disponovala mnoha sedadly pro vážené diváky. Byl to úchvatný zážitek pro naše oči, které se snažily pojmout všechny vjemy různých barev. Především převažovala královská červená a cenná zlatá.
Ovšem my jsme zde zavítali přes den, přičemž se divadelní sál obvykle otevírá až kolem osmnácté hodiny (17:30), galerie byla tudíž prázdná – téměř prázdná. Nebyla příliš osvětlená, a proto jsme nebyli schopni zachytit mnoho detailů oné osoby pochytit. Avšak později se nám sama odhalila.
Byl to mladý operní režisér Vladimír John, kterému je ke dnešnímu dni „pouhých“ 27 let. Zpěv studoval na Pražské konzervatoři a na univerzitě v Drážďanech. Jeho věk však v žádném případě neznamená, že by měl nedostatek zkušeností – za svůj život již stihl být u zrodu množství inscenací.
Po zhlédnutí průběhu zkoušky opery nás Vladimír vyzval, ať jdeme s ním dolů, kde jsme rozvířili zajímavou debatu, která svou tématikou sahala do humanitních oborů, převážně filozofie, ale vyskytly se i prvky sociologické (sociální hierarchie) a psychologické (kategorizace lidí dle emoční inteligence).
Hlavní otázka (a myslím, že i nejdůležitější), kterou nám položil Vladimír, byla: „Proč kultura?“ – v zamyšlení nad tím, co je to vlastně kultura, jsme se snažili všichni podat svou upřímnou odpověď.
Následně jsme se ptali my, návštěvníci. Zajímalo nás například, v čem vyniká francouzština, ve které se tato inscenace hraje, oproti ostatním jazykům a jaké jsou mezi nimi rozdíly; taky proč byla zvolena francouzština (původní jazyk opery).
Po asi hodinové debatě jsme se rozloučili s přátelským Vladimírem a ostatními zaměstnanci, a zmizeli jsme v urbanitě Ostravy.
Líbil se mi přesah do lingvistiky, antropologie jazyka, sociologie, psychologie a samotné filozofie, které jsme se věnovali v debatě. Samotná zkouška a médium opery byly něčím novým pro mnoho z nás. Myslím si, že tato událost byla prospěšná pro obě zúčastněné strany.
Děkujeme Národnímu divadlu moravskoslezskému a především opernímu souboru, který si na nás udělal čas a pustil nás na zkoušku.
David Varga, člen klubu Mladý divák
Foto: Marie Dinkovová
