KDY: 16. února 2026
KDE: Divadlo Petra Bezruče
Dne 16. února roku 2026 jsme se spolu s klubem Mladého Diváka vydali do Divadla Petra Bezruče na představení Pozdě příchozí. Nebyl to ale jeden z těch večerů, kdy si člověk jen zajde do divadla. Byl o něco bohatší.
Sešli jsme se v 17:45 hodin ve foyer divadla, odkud jsme se přesunuli na malou divadelní scénu, které se přezdívá Márnice. Tam jsme měli možnost popovídat si s dramaturgem Divadla Petra Bezruče, panem Peterem Galdíkem, který je zároveň dramaturgem představení, které jsme se chystali zhlédnout. O hře v tuto chvíli mnozí z nás věděli pouze to, co bylo napsáno v programu, tudíž dalo panu Galdíkovi práci nevyspoilerovat jisté pasáže. Po krátké debatě, ve které nám stručně představil představení, jsme se přesunuli do sálu.
Celé představení bylo nesmírně silné. Již zvolené téma, sebevr*žda mladého chlapce, je nesmírně zasahující, ovšem v této hře jsme pozorovali i to, jak tato skutečnost zasáhla jeho nejbližší okolí. Emoce, které dokázali herci ztvárnit, vtahovaly diváka neúprosně do situace, ve které by se neměl ocitnout nikdo. Motivy vzteku, strachu, bezmoci či touhy po pochopení a snahy o porozumění pomáhaly téma uchopit, a zároveň nediktovaly jen jediný směr, kterým máme hru chápat.
Po představení jsme se ještě na chvíli opět přesunuli do Márnice, kde na nás kromě již zmíněného Petera Galdíka čekal také režisér představení a zároveň umělecký šéf divadla, pan Jan Holec. I s ním jsme si mohli popovídat. Naše úžasné koordinátorky Zuzka a Maruška toto povídání prokládaly aktivitami, které nás přiměly hlouběji uvažovat nad zhlédnutou hrou a jejím dopadem na nás.
Pan Galdík v průběhu debaty pronesl větu: „Divadlo není wellness.“ Musím říct, že má naprostou pravdu. Každé divadelní představení člověka změní, některé víc, jiné méně. A tento zážitek, spojený s diskuzí na různá související témata (zkoušení samotné hry, náročné hlavně tím, aby si herci jednotlivé postavy nezaškatulkovali do jedné kategorie; systém, jakým divadlo vybírá hry do repertoáru; to, jak se oba dostali k práci, kterou tak dobře vykonávají) a s interaktivními prvky, které připravily naše koordinátorky, nám přinesly krásný večer plný poznání, zamyšlení, a také pocitu, že i když se zdá, že je nejhůře, nejsme na to sami.
Děkujeme Peteru Galdíkovi a Janu Holcovi za jejich čas, a také Divadlu Petra Bezruče za poskytnutí prostorů.
Marie Kühpastová, členka klubu Mladý divák
Foto: Margaréta Kuľbagová
