KDY: 22. dubna 2025
KDE: Divadlo Antonína Dvořáka
Jak vypadá divadelní večer, který začne v ředitelském salónku a skončí s hlavou plnou otázek? V úterý 22. dubna jsme si užili další inscenaci ze série ⋕spoludodivadla. Sraz jsme si dali před Divadlem Antonína Dvořáka a poté jsme nahlédli do míst, která jsou běžnému divákovi skryta. Do ředitelského salónku. Tam nás čekal dramaturgický úvod s Norbertem Závodským, který rozhodně nebyl žádná nudná přednáška.
Mohli jsme se zeptat na cokoliv, co nás zajímalo. A jak to probíhalo? Byla to taková výprava do hlubin současné dramatiky: Co to vlastně znamená? Proč je někdy divadlo jako zrcadlo? Má řešit aktuální témata a problémy, které ve společnosti jsou? Poté jsme se přesunuli k samotné inscenaci. O čem je inscenace Ptáčci, jak probíhala spolupráce s režisérkou Aminatou Keitou? A jak se dělá inscenace na velké scéně? Dramaturg Norbert Závodský s námi sdílel nejen zákulisní zajímavosti, ale taky svoje vlastní postřehy. Bylo to neformální, otevřené, a hlavně – inspirativní.
Po společném přemýšlení jsme se přesunuli do hlediště a ponořili se do samotné inscenace Ptáčci. Tři hodiny intenzivního současného divadla, které nešetří nikoho – ani herce, ani diváky. Bylo to syrové, živé, vizuálně výrazné, místy vtipné, místy bolavé. Z divadla jsme odcházeli s hlavami plnými dojmů. Někteří zamyšlení, jiní nadšení, další úplně vyřízení – ale všichni tak trochu jiní než na začátku večera. Ptáčci nám ukázali, jak silné může být divadlo, když se dotkne něčeho, co se těžko pojmenovává.Velké díky patří Divadlu Antonína Dvořáka za dechberoucí inscenaci, Norbertu Závodskému za skvělý dramaturgický úvod a hlavně všem, kteří přišli a sdíleli s námi tenhle večer.
Foto: Martin Kusyn
foto:___
